Nacházíte se:  Úvod    Rozhovory    „Česká stopa v Turecku byla, ale vytrácí se a mizí,“

„Česká stopa v Turecku byla, ale vytrácí se a mizí,“

Publikováno: 8.4.2017
Rubrika: Rozhovory

uvedla pro All for Power Alena Knězová z turecké konzultační společnosti RECON E&C.

Jaká je ekonomická strategie Turecka z hlediska domácí a zahraniční politiky?
Turecko se za posledních 15 let stalo stabilní zemí, výrobní a exportní velmocí, soběstačnou ve většině oborů. To, co ho nejvíce trápí je energetická závislost a rostoucí spotřeba energie. Základní strategií aktuální turecké politiky, vnitřní i vnější, je nezávislost. Zmírnění závislosti ekonomické, obchodní i energetické. Rok 2016 byl pro Turecko těžkou zkouškou, ve které podle mého názoru výborně obstálo (pokus o vojenský převrat v červenci, nekonečná série teroristických atentátů, obnovení vztahů s Ruskou federací i s dalšími zeměmi, válka v Sýrii a její důsledky).

Turecko je perspektivní destinací pro české společnosti. Jak hodnotíte současné česko-turecké ekonomické a obchodní vztahy?
Přestože bilance zahraničního obchodu mezi Českou republikou a Tureckem má meziročně vzestupnou bilanci, domnívám se, že potenciál vzájemného obchodu je neefektivně a neúplně využit. Ráda bych zdůraznila následující, dlouhodobým úspěchem v Turecku není a nebude import a export, ale lokalizace, společné podniky a transfer technologií. Jedině tato cesta je dlouhodobá a zaručuje kontinualitu, budoucnost česko-tureckých ekonomických vztahů v jakémkoliv oboru. Pokud se vrátím zpět k energetice, obrazně bych popsala aktuální situaci v turecké energetice následovně: česká stopa v Turecku byla, ale vytrácí se a mizí.

To, jestli i v budoucnu bude, má v rukou Česká republika, české společnosti a čeští podnikatelé. Přímé překážky pro české ani jiné zahraniční společnosti v turecké energetice neexistují. Největší nepřímou překážkou je individualita a nejednota českých společností v zahraničí. Další nevýhodou je příliš technický pohled českých společností při rozhodování, které obvykle neprovádí analýzu tureckého partnera komplexně a rozhodují se pouze na technické bázi, nikoliv strategicky a následně do dvou let svého rozhodnutí litují. Například pokud je česká firma špičkou v České republice ve svém oboru, neměla by se spojovat s neadekvátním tureckou firmou, která nedosahuje její velikosti či kvality. Česká a turecká společnost se mohou výborně doplňovat, ale na začátku musí být vždy pravdivě přiznány silné i slabé stránky obou partnerů.

Turecká vláda hodně sází na OZE, nezastupitelné místo v energetickém mixu mají mít i jaderné elektrárny. Platí to stále nebo se poměry nějak posunuly? Jak je na tom Turecko v případě rozvoje tomu potřebných sítí?
OZE mají nezastupitelné místo v energetickém mixu a stále to platí. Turecko plánuje investovat do rozvoje energetického sektoru částku kolem 125 miliard USD. Celkový instalovaný výkon Turecka je aktuálně 74 GW a do roku 2023 bude zvýšen na 120 GW. OZE tvoří v současné době 34 % celkové výrobní kapacity Turecka (dominují vodní elektrárny). Do roku 2023 celková výrobní kapacita OZE dosáhne 61 GW: vodní zdroje 34 GW, větrné zdroje 20 GW, FVE 5 GW a biomasa 1 GW. OZE budou tvořit odhadem 30% podíl ve výrobě elektřiny Turecka do konce roku 2023 a odhadovaná hodnota budoucích investic do OZE dosahuje 60 miliard USD.

Co se týče budoucích největších projektů vyjma jaderné energetiky, tureckému energetickému sektoru dominují uhelné elektrárny ve dvou podobách; připravovaná stavba 100 uhelných elektráren (převážně domácí uhlí) a dále probíhající privatizace současných uhelných elektráren, která bude následovaná jejich renovací. Aktuálně největším investičním záměrem v oblasti FVE je v současné době probíhající výběrové řízení na stavbu fotovoltaického projektu “Karapınar” s výkonem 1 GW v provincii Konya ve střední Anatolii. Ohledně přenosových sítí, přenosové vedení bude prodlouženo o 61 tisíc km a obrovský potenciál se nachází ve smart grids technologiích, jejichž využití je v současné době v Turecku poddimenzováno.

V jakém stádiu je výstavba dvou jaderných elektráren Akkuyu a Sinop? Jak je to s dodržováním harmonogramu, s naplňováním finančních nákladů?
Po listopadu 2015, kdy došlo k dočasnému ochlazení rusko-tureckých vztahů, se mylně šířila informace o ohrožení projektu JE Akkuyu. Ráda bych zdůraznila, že projekt JE Akkuyu, stejně jako další strategicky důležité energetické projekty těchto zemí, nebyl nikdy ohrožen. V roce 2017 očekávám znatelné zrychlení obou projektů, neboť oba projekty jsou pro tureckou vládu velmi strategické a udělá vše pro jejich naplnění. 

První bude spuštěna jaderná elektrárna Akkuyu (provincie Mersin) s plánovanými 4 × 1 200 MW VVER reaktory v hodnotě 22 miliard USD, jejíž spuštění se očekává v roce 2023, dle původního plánu. Na hodnotu finančních nákladů bude mít vliv, dle mého názoru, zejména vývoj směnného kurzu amerického dolaru a turecké liry, ale nepokládám to za problém. Za základní milníky ve výstavbě JE Akkuyu pokládám následující: JE Akkyu obdržela dne 25. června 2015 předlicenci od regulačního úřadu TAEK (Turkish Atomic Energy Authority), následně 29. června 2015 byla podepsána smlouva mezi společností Akkuyu Nükleer A.Ş. (pozn. Akkuyu Nuclear JSC - majitel a provozovatel) a tureckou společností Cengiz İnşaat Sanayi ve Ticaret A.Ş. (pozn. Cengiz Construction Industry and Trade JSC) ve věci designu a výstavby podvodních hydraulických konstrukcí a infrastruktury (SHS). 9. února 2017 byla ze strany TAEKu schválena SPR zpráva (Site Parameters Report), která vyslala pozitivní signál nejen investorům, ale i budoucím tureckým výrobcům.

Druhou tureckou jadernou elektrárnou bude Sinop s plánovanými 4 × 1 120 MW ATMEA-1 reaktory v hodnotě kolem 16 miliard USD, jejíž spuštění bylo plánováno v roce 2023. Zde se dá očekávat zpoždění v řádu tří až šesti let, a to z důvodu formálních i věcných.

Jaká byla nakonec účast českých firem na těchto projektech? Ve kterých směrech obchod nevyšel a proč?
Účast je bohužel velmi marginální (dvě společnosti) a nedosahuje zdaleka potenciálu, které české firmy a Česká republika v oblasti jaderné energetiky mají. Česká republika před zhruba 60 lety měla možnost převzít jadernou technologii od Ruska a tuto možnost velmi dobře využila. Navíc má Česká republika dobré vztahy s Ruskem. Proč Česká republika stále není součástí rusko-tureckých vztahů v oblasti jaderné energetiky? Turecká republika i Ruská federace jsou velké země, velké národy, a proto očekávají od svých potenciálních partnerů jednotu a komplexní řešení, nikoliv marginální dodávky a individuální pokusy jednotlivých firem.

Jaké další jaderné projekty jsou nyní aktuálně v realizaci (přípravě)?
V roce 2014 Turecko podepsalo s čínskou společností SNPTC (Chinese State Nuclear Power Technology Corporation) dohodu v oblasti jaderné energetiky, následovanou mnohočetnými jednáními, které plynule pokračují. Jako potenciální lokace byla v říjnu 2016 oznámena provincie Kırklareli, v okrese Iğneada na severo-západě Turecka. Očekávám stavbu třetí JE právě v této lokaci, a to za účasti konsorcia SNPTC-Westinghouse na bázi technologie CAP1400.

Jak hodnotí turecká strana kompetence českých firem v oboru jaderné energetiky?
Vše je ve velmi rané fázi. Začínali jsme v bodu nula. Všeobecně v Turecku je povědomí o kompetenci českých firem minimální, nicméně za poslední dva roky se nám podařilo zvýšit povědomí o českých firmách prostřednictvím přímých jednání s budoucími klíčovými hráči v oboru, státní správou i tureckého tisku, ale stále je v tomto oboru mnoho prostoru pro vývoj. Je čas vystoupit z území o velikosti 79 tisíc m2 a bojovat o to, aby i pro příští generace zůstal český odkaz v oblasti jaderné energetiky živý.

Tak jak se v Turecku rozvíjí nukleární energetika, firmy získávají kompetence, … Ve kterém směru jdou Turci rychle nahoru?
Na první pohled to v současné době vypadá, že turecké společnosti jsou na počátku. Pravdou ale je, že Turkům je vlastní houževnatost, rychlost, agresivita a dlouhodobá vize. I v oboru jaderné energetiky nás čeká překvapení. Jaderný sektor bych ráda přirovnala k obrannému sektoru. Před 10 lety byl turecký obranný sektor na počátku, závislý na zahraničních dodávkách. V současné době dosahuje soběstačnost 70 %, a neustále roste. V TOP 100 obranných společnostech celého světa se nachází dvě turecké společnosti. Turecké firmy jsou velmi silné ve stavebnictví a v konvenční energetice, ovládají nejen turecký trh, ale také okolní země a nově vnikají do Afriky. Proč tomu tak je? Odpovědí je systematické lobby turecké vlády a schopnost se sjednotit kvůli dosažení cíle na úkor individuality. Podobný vývoj očekávám v oblasti jaderné energetiky.

Zástupci nukleární turecké společnosti se aktivně účastnili konference VVER? Jak akci hodnotíte, co konkrétního se dohodlo?
Nic konkrétního nebylo dohodnuto a ani to nebylo očekáváno. VVER konference se aktivně účastnilo celkem 18 zástupců tureckých výrobních společností, zástupci nukleární turecké společnosti, zástupce tureckého úřadu pro standardizaci TSE i zástupci Ankarské průmyslové komory. Jednalo se o první oficiální misi tureckých společností do České republiky v celé historii a bylo nám, RECON E&C, ctí se na tomto projektu podílet. I v tomto oboru platí vždy to samé, můžete opakovaně připravit nejlepší prezentaci, ale nejdůležitější je vjem a setkání na místě. Setkat se s firmami, navštívit významné výrobní společnosti, vidět jadernou elektrárnu a podobně. Přesto tuto pilotní akci hodnotím velmi pozitivně, účastníci byli překvapeni vysokou kvalitou VVER konference, jejich účastníků i B2B česko-tureckého fóra, které bylo součástí. Nezapomenutelný dojem samozřejmě zanechala jaderná elektrárna Temelín.

Jak českých firmám v oblasti jaderné energetiky v Turecku můžete pomoci, jaké služby jim nabízíte?
RECON E&C je poradenská společnost zaměřující se na oblast energetiky a nových technologií se zaměřením na Turecko, Ruskou federaci a Českou republiku. Zaměřujeme se primárně na dlouhodobé projekty a strategické vztahy, transfer technologií a know-how. Působíme jako poradce a zástupce českých společností v Turecku, stejně tak jako zástupce pro turecké společnosti a instituce v České republice a Rusku. Jsme jediná poradenská firma v Turecku s česko-tureckým managementem. Nedílnou součástí aktivit našeho managementu je také Russian Economy, Science and Technology Council, který bude oficiálně poprvé představen příští týden v Turecku.

Jestli tomu dobře rozumím… Vaší snahou, Vaší osobně, je to snažit se i o průnik tureckých firem na český trh. Daří se to? Mohou české firmy profitovat z toho, že „pomůžeme v Česku tureckým firmám a oni zase umožní průnik českého dodavatele na turecký trh“. Funguje to takto? Máte nějaký konkrétní příklad?
Česká republika je pro Turecko příliš malý trh, proto vidím potenciál pro spolupráci na projektech buď ve třetích zemích, nebo v Turecku. Když se zaměřím na oblast klasické energetiky, obávám se, že prostor pro hlubší spolupráci mezi tureckými a českými firmami již není. Turecké firmy jsou schopny postavit kvalitně a včas elektrárnu na klíč nejen doma v Turecku, ale i v zahraničí. Prostor v klasické energetice vidím jen v dílčích dodávkách či rekonstrukcích. Velký potenciál stále skýtá OZE, v této oblasti si skvěle vede společnost ENERGO-PRO, která je jedinou českou společností v energetice, která slaví v Turecku dlouhodobě úspěchy a vybudovala si svoji stabilní pozici, a to díky správně zvolené strategii při vstupu na turecký trh. Když se vrátím k jaderné energetice, zde se nabízí velmi slibná budoucí spolupráce, ale měla být komplexní a zahrnovat minimálně částečný transfer technologií.

Publikace v oboru energetiky, strojírenství a stavebnictví k prodeji
 

Fotogalerie
Alena Knězová na konferenci All for Power conference (1. a 2. 12. 2016)

NEJčtenější souvisejicí články (v posledních 30-ti dnech)

„Bez zapojení tepláren bude decentralizace energetiky spojena s obrovskými investicemi do distribučních soustav a bude velmi drahá,“„Bez zapojení tepláren bude decentralizace energetiky spojena s obrovskými investicemi do distribučních soustav a bude velmi drahá,“ (813x)
uvedl v rozhovoru pro časopis All for Power Mirek Topolánek, předseda výkonné rady Teplárenského sdružení ČR....
„Šetření na přípravě projektů a kvalitním inženýringu nedopadá dobře,“„Šetření na přípravě projektů a kvalitním inženýringu nedopadá dobře,“ (123x)
uvedl v rozhovoru pro časopis All for Power Ing. Roman Klobouček, MBA, generální ředitel a předseda představenstva EG En...
„Nový nadkritický blok elektrárny v Ledvicích je pro každého inženýra a manažera obrovskou výzvou,“ (99x)
řekli v rozhovoru pro časopis All for Power Ing. Daniel Jiřička (D. J.), jednatel společnosti a generální ředitel ŠKODA ...
Aktuální číslo
Aktuální vydání All for Power ke stažení

V elektronické podobě

KE STAŽENÍ KLIKNĚTE ZDE

Firemní zpravodajství
Aktuální video - Stalo se…

... s Karlem Tillingerem ze společnosti Carl Zeiss, spol. s r.o. 

... se Zdeňkem Veitzem (Aceso Praha) o indukčním ohřevu

... s Miroslavem Chmelkou ze společnosti MRM Machinery