Český ropný průmysl: převezme stát iniciativu?

• Foto

Jiří Borovec, generální ředitel společnosti ČEPRO, naznačil možné budoucí směřování trhu s minerálními oleji, kdy očekává minimálně stagnaci spotřeby, následně i postupný odklon od těchto paliv. Bude se také rozšiřovat portfolio produktů. Představil také jeden z možných scénářů budoucnosti samotné společnosti, jímž je integrace s rafinérií, z níž plynou velké synergie. Tomáš Hüner z MPO ČR uvedl, že úloha českého státu je v otázce zajištění dodávek ropy a ropného průmyslu pouze nepřímá a spočívá zejména ve vymezení tržního prostředí a vytvoření podmínek pro diverzifikované dopravní cesty. Zároveň však podle něj český stát významným způsobem napomáhá bezpečnosti dodávek, a to prostřednictvím bilaterálních obchodních smluv a průběžným energetickým dialogem s producentskými a tranzitními státy. Jaroslav Pantůček ze společnosti MERO ČR seznámil účastníky diskusního setkání s tím, jak se počítají světové ropné zásoby. Upozornil na to, že státy ani firmy neuvádějí přesná čísla, a představil čtyři scénáře možné výše zásob ropy, od pesimistického po superoptimistický. Michal Mareš z Ministerstva zahraničních věcí ČR hodnotil, zda se ropa může stát nástrojem politického nátlaku Ruska, jak je známo z nedávné minulosti. Připomněl, že je dobré diverzifikovat naše přepravní cesty pro případy výpadků např. i z důvodu technických problémů, které jsou vzhledem k zastaralému systému ropovodů na denním pořádku. Ivan Ottis ze společnosti UNIPETROL ve svém příspěvku zdůraznil strategický význam českých rafinérií, kterým však stát vůbec nepomáhá. Například zavedení biopaliv zvýšilo rafinériím prudce náklady bez jakýchkoliv kompenzací. Průmysl podle něj ohrožuje také fotovoltaika a povinné navýšení státních ropných rezerv, kdy náklady ponesou prakticky jen soukromé firmy. Účastníci se shodli na těchto závěrech:

• Spolupráce největších hráčů na českém ropném poli je velice důležitá pro energetickou bezpečnost a budoucnost ČR.
• Česku chybí v oblasti ropy a ropných produktů market leader, této role by se v budoucnu mohl ujmout Unipetrol nebo ČEPRO, příp. jejich společný podnik.
• Standardním obchodním modelem v evropském ropném průmyslu je vlastnické propojení rafinerií a produktovodů. Česko je výjimkou, která je spíše k neprospěchu věci.
• Ze světového a především evropského hlediska má Česká republika jen limitované možnosti něco v ropném byznysu ovlivnit, vyplatilo by se proto intenzivněji kooperovat s většími státy, ideálně s Polskem.
• Největší dodavatel ropy do ČR, produktovod Družba, čelí problémům jak s technickým stavem, tak s vůlí Ruska přesunout část kapacity na tankery. Budoucnost bude v českém případě zjevně patřit ropovodu IKL a případným jiným variantám dovozu.
• Navýšení ropných zásob vycházející z legislativy EU bude mít určité dopady na posílení energetické bezpečnosti ČR, nicméně náklady poměrně nelogicky ponesou prakticky pouze soukromé firmy.
• Výstavba nových produktovodů je extrémně složitá a dlouhodobá záležitost. I přesto by měla vláda ČR v zájmu zajištění energetické bezpečnosti země v maximálně možné míře podporovat výstavbu nebo alespoň propojení stávajících linií.
• Státní hmotné rezervy bychom měli skladovat primárně na území ČR. 

Další informace najdete na: http://www.ivd.cz/cs/energeticka_bezpecnost_cr/cesky_ropny_prumysl_prevezme_stat_iniciativu?tab=galerie

Autor

• (red)