Nacházíte se:  Úvod    Plynárenství    Je lepší investovat do lega než do nových zdrojů v energetice

Je lepší investovat do lega než do nových zdrojů v energetice

Publikováno: 8.1.2020
Rubrika: Plynárenství

Říká v nadsázce Lenka Kovačovská, výkonná ředitelka Českého plynárenského svazu. Mix jádra, plynu a OZE. Tak vidí budoucnost energetiky, která je pod tlakem regulací a politiky. „Kromě neustálého zpřísňování všech možných norem a standardů je velkým problémem, že se od stolu bez ohledu na ekonomickou realitu vybírají vítězné technologie, které jsou ty jediné správné, které mohou „spasit svět“, a stejně tak i ty, které je potřeba okamžitě sprovodit ze světa,“ zdůrazňuje Kovačovská, která je přesvědčena o tom, že pokud se opozdí výstavba nového jaderného zdroje, čekají nás masivní investice do velkých paroplynových elektráren.

Nejasná situace v potenciální dostavbě Dukovan, uhelná komise, nejistota ohledně postavení plynu v energetickém mixu. Jak čtete aktuální situaci v energetice? Kam směřuje český energetický sektor a jak moc ho bude ovlivňovat situace v Evropské unii?
Situace v sektoru energetiky je skutečně nesmírně nejasná, svízelná a pravda je, že to platí především v Evropě. Nikdo přesně neví, jak moc se vlivem prozatímních prohlášení nové Evropské komise a evropského zeleného údělu (Green Deal) zpřísní současné již tak velmi ambiciózní závazky do roku 2030 na snižování emisí, zvyšování podílu OZE a zvyšování energetické účinnosti. Když si uvědomíme, jak nesmírně těžké bylo vyjednat před rokem stávající výši cílů, která byla pro mnohé evropské země a jejich energetiky a průmysl minimálně na hranici vlastního potenciálu, další zpřísnění může doopravdy narazit na hranice fyzikálních a ekonomických možností, ale především povede k nesmírnému přerozdělování peněz, což chudší státy a jejich obyvatelé nemusí ustát.

Jak si může plyn zachovat své postavení v energetickém mixu a pomoci v deklarované dekarbonizaci evropské energetiky? Jaký si představujete podíl plynu v roce 2030 a 2040?
O zachování postavení plynu v energetickém mixu nepochybuji. Dokonce si nedovedu technicky dost dobře představit, jak jinak bychom zvládli v Evropě deklarovaný odklon od uhlí a v některých zemích také od jádra (ať již přirozenou cestou odstavování starých reaktorů nebo z politického rozhodnutí), a zároveň zajistili nejen stávající míru zásobování elektřinou a teplem, ale také uspokojili nové požadavky na elektrifikaci některých sektorů. Takto rozsáhlé výpadky uhelných, případně jaderných výrobních zdrojů, nelze nahradit pouze z obnovitelných zdrojů a zvyšováním energetické účinnosti. Bohužel tyto úvahy vůbec nefigurují v hlavách, nebo minimálně ve vystoupeních nezanedbatelné části západoevropských politiků a vysokých reprezentantů Evropské unie. Co se konkrétního podílu zemního plynu týče, to neumí říct nikdo. Ale jsem přesvědčena, že ideální složení budoucího energetického mixu sestává z jádra, z obnovitelných zdrojů energie a plynu. V každé zemi se bude jejich poměr lišit, ale v průměru asi žádný z nich nebude výrazně nad ani pod 30 %.

Kde vidíte největší rizika pro budoucí energetický byznys a s jakými modely vývoje pracujete?
V současné době plynou rizika pro celý energetický sektor (ale také například pro automobilový průmysl) objektivně z regulatorně-legislativních rizik, na která jsem poukázala v mé odpovědi na první otázku. A proti těmto rizikům se firmám nejhůře pojišťuje, jelikož žádný hedging na to není a racionální argumenty mnohdy proti emocím nedostávají šanci. Kromě neustálého zpřísňování všech možných norem a standardů je velkým problémem, že se od stolu bez ohledu na ekonomickou realitu vybírají vítězné technologie, které jsou ty jediné správné, které mohou „spasit svět“, a stejně tak i ty, které je potřeba okamžitě sprovodit ze světa. Jako velké riziko – i přímo pro plynárenství – zde vnímám krok, kdy by na současný velmi negativní diskurs vůči všem fosilním palivům přistoupily i evropské finanční instituce a zdražily by, nebo zcela omezily financování plynárenských projektů. Při tom všem je nezbytné si uvědomit, že všude ve světě je zemní plyn vnímám jako nejrychlejší a nejlevnější řešení, jak omezit emise nejen CO2, ale i ostatních ovzduší i zdraví škodlivých látek.

Velmi intenzivně jsme se podíleli na přípravě Vnitrostátního plánu pro oblast energetiky a klimatu i aktualizaci Národního akčního plánu pro čistou mobilitu, kde jsme se nově zabývali mimo jiné rozvojem LNG, ale také nových nefosilních plynů - vodíku a především biometanu. Zcela zásadní pak bude aktualizace Státní energetické koncepce a strategická otázka budoucnosti českých systémů zásobování teplem, kdy je potřeba systematicky a koncepčně řešit jejich přechod od uhlí na jiné palivo, v nemalé míře právě na zemní plyn.

S čím se bude muset plynárenský sektor v následujících letech vypořádat a jak masivně bude muset investovat a do čeho?
Plynárenství, nejen na evropské, ale i na národní úrovni, bedlivě sleduje klimaticko-energetický diskurs a snaží se na tyto ambice adekvátně reagovat a vyvíjet se tak, aby byla nejen v maximálně možné efektivní míře využívána existující plynárenská infrastruktura, ale taktéž směrem k dosažení nízkouhlíkové energetiky. Vzhledem k tomu, že Český plynárenský svaz letos slaví 100 let své existence, měli jsme možnost udělat si hezkou retrospektivu toho, jak moc jsme se za tu dobu posunuli. V následujících letech nás čekají velké investice jak do přepravní soustavy (které již probíhají), tak do distribuční soustavy. Musíme zajistit na úrovni distribuce základní obnovu stávajících ocelových plynovodů především ve větších sídlech, které se blíží hranici své technické životnosti. Hodně se bude přecházet právě na polyetylen, který umožní minimalizaci úniků z plynárenské sítě a zároveň umožní do budoucna přesuny vodíku v plynárenské infrastruktuře. Dále bude potřeba místy posílit, respektive upravit plynárenskou síť v souvislosti s již zmiňovaným přechodem SZT na zemní plyn v některých lokalitách. Počítáme rovněž s dalším rozvojem plynové mobility, především s LNG pro těžkou nákladní dopravu. Na úrovni domácností očekáváme postupnou výměnu starších plynových atmosférických kotlů za moderní účinné kondenzační kotle. A obecně se připravujeme na postupné připojování a využívání zelených plynů – především biometanu a do budoucna také vodíku.

USA poměrně masivně tlačí na vývoz zkapalněného plynu, jak to může ovlivnit trh a je to ze strategického hlediska dobře vzhledem k možné závislosti na Rusku? Jak se vůbec díváte na geopolitická rizika dovozu plynu a proč se podle vás Němci vzájemné závislosti nebojí?
Americký plyn je klíčovým faktorem na trhu. Vývozy amerického LNG a celkový převis nabídky na trhu drží dlouhodobě ceny zemního plynu na stabilní a relativně nízké úrovni, došlo již k decouplingu od ceny ropy. Míra využití evropských přijímacích LNG terminálů v posledních letech dramaticky roste (především těch nizozemských) a LNG tak poskytuje jasný cenový benchmark a strop proti růstu cen potrubního plynu. Česká republika je velmi dobře infrastrukturně propojená se západními likvidními trhy s plynem, takže dodávky můžeme čerpat prakticky z celého světa, tudíž naše závislost na dodávkách z Ruska je hodně démonizována. Navíc, přes 98 % dodávek plynu k nám teče přes Německo (nikoliv přes Ukrajinu a Slovensko), které je nejdůležitějším a nejbohatším ruským odběratelem, takže ani z ekonomického ani geopolitického hlediska není důvod pro ohrožení stability dodávek plynu do ČR. K tomu připomínám, že máme velmi robustní kapacity podzemních zásobníků, které by zvládly zásobovat ČR minimálně během tří nejchladnějších měsíců v roce samy o sobě. 

Jak se podle vás daří Německu Energiewende? Nemají pravdu lidé, kteří „spekulují“ na budoucí návrat uhlí a jádra?
U jádra si troufnu říct, že návrat je nemožný. Znám své bývalé kolegy a mám v Německu hodně přátel. Vím proto, že občanská společnost by v současné době již návrat k jádru neumožnila. Mohli jsme v to doufat před Fukušimou, kdy přímo kancléřka Merkelová návrat k jádru opatrně, ale cíleně prosazovala, ale nyní je to již nemožné.

U uhlí je odpověď složitější. Německo disponuje zásobami uhlí, a kdyby bylo nejhůř, je to domácí zdroj. Nyní proti němu stojí ekonomika, kdy při rostoucí ceně emisní povolenky a možných uhlíkových daních půjde poptávka nutně dolů, protože plyn a OZE budou levnější. Ale v katastrofických scénářích si dovedu představit, že už nikdo emisní povolenky nebude řešit. Pevně ale věřím, že k tomu nedojde. Pojistku bude hrát zemní plyn, který je díky nižším emisím konkurenceschopný, a světové zásoby jsou min na 200 let. Německo navíc investuje nejen do plynovodu Nord Stream 2, ale také do přijímacích LNG terminálů, aby mělo větší možnosti diverzifikace. 

Vidíte v ČR potenciál ve výstavbě větších plynových elektráren nebo vše půjde spíše cestou menších zdrojů?
Pokud budou vystavěny nové jaderné zdroje, je zde spíše prostor pro menší kogenerační jednotky, s čímž počítá i Vnitrostátní plán pro oblast energetiky a klimatu, případně větší kogenerační jednotky jako náhrada stávajících uhelných SZT. V případě, že nový jaderný zdroj postaven nebude, nebo se bude oddalovat, nebudou stávající Počerady osamoceny. Navíc, když se podíváte, s růstem cen emisních povolenek je tento zdroj poměrně výrazně využíván. A to si dobře pamatuji dobu, která není zas tak dávno, kdy se zvažovalo, že se celá investice odepíše jako nerentabilní. Ale také je pravda, že si pamatuji dobu, kdy jsme ještě na ČEPS řešili žádosti na připojení pěti nebo sedmi obdobně velkých paroplynových elektráren. Asi je lepší a spolehlivější investovat do lega než do nových zdrojů v energetice. 

Měli bychom postavit nový jaderný zdroj? Přijde vám deklarovaná cena 140-160 miliard splnitelná? A v čem se můžeme poučit z výstavby nových jaderných zdrojů v zahraničí?
Obávám se, že cena bude vyšší, zvláště v podmínkách ČR, kdy se všechny povolovací procesy neúměrně protahují a nový takto velký zdroj se tu bude stavět po tři dekády. Ale jádro je bezpečný, nízkoemisní zdroj základního zatížení, který má svůj smysl především v průmyslové zemi typu ČR, která navíc má přirozeně limitovaný potenciál pro využívání OZE. Věřím, že budoucnost bude patřit všem nízkoemisním technologiím - v elektroenergetice, energetice i dopravě. Tudíž jádru, OZE i plynu. A je krajně nezodpovědné se negativně vymezovat vůči kterémukoliv zdroji z tohoto trojlístku. Jak velký díl koláče budou mít, to by měla rozhodnout ekonomická výhodnost.

Publikace v oboru energetiky, strojírenství a stavebnictví k prodeji
 

Fotogalerie
Lenka KovačovskáJe lepší investovat do lega než do nových zdrojů v energetice (Ilustrační foto)Je lepší investovat do lega než do nových zdrojů v energetice (Ilustrační foto)Je lepší investovat do lega než do nových zdrojů v energetice (Ilustrační foto)

NEJčtenější souvisejicí články (v posledních 30-ti dnech)

Je lepší investovat do lega než do nových zdrojů v energeticeJe lepší investovat do lega než do nových zdrojů v energetice (466x)
Říká v nadsázce Lenka Kovačovská, výkonná ředitelka Českého plynárenského svazu. Mix jádra, plynu a OZE. Tak vidí budouc...
RWE Gas Storage zahájila práce na rozšíření zásobníku RWE Gas Storage zahájila práce na rozšíření zásobníku (258x)
Společnost RWE Gas Storage zahájila práce na projektu rozšíření podzemního zásobníku plynu v Třanovicích na Těšínsku. S ...
Budoucnost plynárenství je spojena s využitím vodíku, biometanu a obnovitelných zdrojů (164x)
Inovovat plynárenskou infrastrukturu s cílem podpořit dekarbonizaci a rozvíjet využívání nových zdrojů, jako je vodík či...