Internalizace externalit, nebo také externích efektů, je jedním ze střednědobých cílů, které jsou zakotveny v Surovinové politice České republiky z roku 1999 [1]. Nástrojem k dosažení tohoto cíle může být zavedení ekologické daně či určitá optimalizace současných environmentálních poplatků. V současné době již proběhla v České republice I. etapa ekologické daňové reformy. Jejím základním účelem bylo transponovat do českého právního řádu Směrnici 2003/96/ES o zdanění energetických produktů a elektřiny [2]. Výsledkem této etapy byl vznik tří nových daní – daně ze zemního plynu, daně z pevných paliv a daně z elektřiny [3]. Podle harmonogramu ekologické daňové reformy [4] bude nyní následovat II. etapa, jejímž předmětem může být revize stávajících environmentálních poplatků a dalších nástrojů regulace v oblasti životního prostředí a transformace těchto poplatků na „ekologické“ daně. V souvislosti s těžbou hnědého uhlí existuje několik relevantních ekonomických nástrojů (poplatek za dobývací prostor, úhrada z vydobytého nerostu atd.), které tedy mohou být předmětem další etapy daňové reformy. Optimalizace těchto poplatků či jejich implementace do ekologické daně by měla být prováděna na principu kvantifikace externalit vycházející z vědecky korektních a oponovaných studií.