Nacházíte se:  Úvod    Rozvody energií     „Rozvoj přenosových soustav zaostává za masivní výstavbou obnovitelných zdro­jů v EU, může to být časem velký problém,“

„Rozvoj přenosových soustav zaostává za masivní výstavbou obnovitelných zdro­jů v EU, může to být časem velký problém,“

Publikováno: 4.6.2009, Aktualizováno: 17.9.2010 11:57
Rubrika: Rozvody energií, Rozhovory

upozornil v rozhovoru pro časopis All for Power Ing. Pavel Šolc, v době rozhovoru ředitel sekce Strategie ČEPS, a.s., nyní vedoucí poradců nového ministra průmyslu a obchodu ČR.

Ing. Pavel Šolc (*1962) vystudoval ČVUT v Praze. Poté absolvoval studijní pobyt na Pensylvánské univerzitě. V devadesátých le­tech se zabýval modelováním energetických soustav a analýzami optimalizace rozvoje elek­troenergetiky. Od r. 1999 pracoval v ČEPS, a.s. Zde se zprvu věnoval vytváření obchodních činností a pravidel spojených s liberalizací trhu s elektřinou a poté působil jako ředitel sekce Strategie společnosti. Od května letoš­ního roku je vedoucím poradců ministra průmyslu a obchodu ČR.

V jakém stavu je stávající česká přeno­sová soustava?
Naše přenosová soustava je v porov­nání s mnohými zeměmi v Evropě v po­měrně dobrém stavu, a to jak z hlediska stáří a stavu prvků, rozvodů a transformá­torů, tak i z pohledu řídicích systémů. Dokonce i z hlediska propojovacích kapa­cit vysoce převyšuje požadavky stanovené Lisabonskou strategií. Ta stanovuje mini­mální kapacitu propojení (tedy schopnos­ti vyvážet nebo dovážet elektřinu) na úrovni 10 % špičkové národní spotřeby. V případě ČR je to více než dvojnásobek. Z hlediska kapacity přenosových zařízení přenést požadované množství proudu i v budoucnosti je to však již horší. Česká soustava byla totiž budována jako čistě národní přenosová síť. Vyžadovalo se po ní zejména zajištění dálkových přenosů uvnitř státu, s omezenými dodávkami pro sousední státy, a samozřejmě spolehlivé řízení provozu. Před 30 až 40 lety kdy se většina naší dnešní soustavy postavila, nikdo nečekal, že se jednou staneme tran­zitní zemí pro přenos obrovských výkonů. To nečekal nikdo dokonce ještě ani před 4 lety, kdy první studie německých odbor­níku (DENA study) signalizovala možné problémy vyplývající z obrovského nárůs­tu výkonů ve větrných elektrárnách na se­veru Německa.
Vzhledem k tomu, že životnost pře­nosové soustavy (obvykle okolo 40 let) se pomalu naplňuje a navíc dochází ke změně požadavků na soustavu z čistě ná­rodní sítě na klíčovou součást transe­vropské dopravní cesty, bude potřeba v následující dekádě přistoupit k význam­ným a mohutným investicím. V této době také dojde k zásadní obnově velké části dožilých elektráren (které mají dnes stáří mezi 30 a 40 lety) a část z nich bude ne­návratně odstavena, jiná část pak nově vybudována.

Můžete být konkrétnější?
Ze souvislostí liberalizace trhu s elek­třinou a vytváření jednotného trhu v EU a současně masivních změn v rozmístění výrobních zdrojů ve střední Evropě vyplý­vá do budoucna zadání, abychom se stali klíčovým prvkem tranzitních sítí, a to jak severojižní, tak (v případě připojení sousta­vy Ukrajiny anebo Ruska) východozápadní, resp. západovýchodní, protože Ukrajina a Rusko má sice značné energetické zdro­je, ale jsou málo spolehlivé a zastaralé, takže vlastně nevíme, kterým směrem by se dodávky uskutečňovaly. Počítám, že jen pro přenos proudu ze severu bude potře­ba zdvojnásobit stávající kapacitu vedení a zajistit tranzitní schopnost přes 3 000 MW oproti dnešním 1 000 až 1 500 MW. Jde o tranzit zejména větrné elektřiny z parků na severu Evropy směrem do jižní Evropy. Významným prvkem bude i kooperace přečerpávacích vodních elektráren v alps­ké oblasti (Rakousko, Švýcarsko), které budou užívat na čerpání právě přebytky větrné elektřiny ze severní Evropy.
Tranzit pochopitelně bude realizován i přes území ČR. Musíme se na toto vše dobře připravit a hlavně investovat. Počítám, že do roku 2017 bude potřeba vynaložit do rozvoje soustavy 12 až 15 mi­liard korun. Dalších cca 10 až 25 miliard korun bude potřebné ivestovat do připo­jení nových zdrojů v ČR, tedy větrných parků, nových jaderných zdrojů a paroply­nových elektráren. Přesný rozsah bude zřejmý až po upřesnění jednotlivých pro­jektů. A samotná výše zmíněné obnovy přenosové soustavy si vyžádá dalších 12 až 15 mld. Kč jen do roku 2017.

Dalo by se říci, že jsme uzlovým bodem přenosové soustavy v Evropě?
Jednoznačně mohu říci, že určitě na úrovni střední Evropy jsme státem, jehož přenosová soustava je hned po Rakousku zatížená nejvíce. Podíl tranzitních toků na celkových je u nás výraznější než například v Polsku či v Maďarsku, což na nás klade větší požadavky. Musíme sledovat plány jednotlivých států. Podívejte se třeba na plán Rakouska, které chce přebytky prou­du z větrných elektráren napouštět své přečerpávací elektrárny. Ty by měly mít výkon až 8 tisíc megawatt. Část tohoto vý­konu určitě půjde přes nás.

Kdo to vše zaplatí? Proč bychom měli s pro­minutím investovat do rozvoje přenosové soustavy, tak aby si Němci a Rakušané ve­sele posílali přes nás proud z OZE?
Je fakt, že zatím vše platí národní zá­kazníci. Stávající kompenzační mechanis­mus není dobře nastaven a my jsme jako velký exportér a současně i tranzitní oblast v tomto směru „buřiči“ v Evropské unii. Snažíme se přijít se spravedlivějším systé­mem, a proto navrhujeme jednotný tarif na rozvoj sítí. Mělo by se jednat o vytvoře­ní jakéhosi celoevropského nadnárodního balíku financí, ze kterých se bude platit tranzitní síť, která slouží všem.
 

Co pro zvládnutí výše uvedeného mu­síte udělat?
Materiály a technologie nelze z hledis­ka hardware vylepšovat skokově, realizují se pouze dílčí vylepšení. Zaměřit se musí­me především na oblast řídicích systémů. Bude potřeba investovat do moderních predikčních systémů, analytických nástro­jů, a to především do takových, které nám umožní zvládnout nevyzpytatelnost a ne­jistotu energie z obnovitelných zdrojů. Musí jít navíc o systémy, které budou plně kompatibilní se systémy v jednotlivých státech Evropy.

Výměna informací je podle Vás na do­statečné úrovni?
Pokud se máme stát součástí evrop­ských tras, bude potřeba se stát i součás­tí koordinačních mechanismů, minimálně na úrovni střední Evropy. Datové výměny musí být realizovány v reálném čase. Jinými slovy, budeme muset predikovat výroby a spotřeby ještě precizněji než nyní a to společně se všemi sousedními soustavami. V souvislosti s liberalizací na trhu vznikla v tomto směru nejistota ne­porovnatelná s dobou, kdy se vše pláno­valo na měsíc dopředu. Dnes musíme re­agovat na změny v průběhu dne a od­chylky v bilanci i v tocích běžně v řádu stovek MW.
Je potěšitelné, že se intenzivně budují systémy účinné komunikace. Již rok a půl existuje účinný informační systém, který vypovídá o stavu soustav v okolních ze­mích. Víme, zda je u sousedů vše v pořád­ku, nebo zda se blíží stav, který by mohl vyústit ve větší problém. Vidíme změny, které jsou mimo plán, a můžeme reagovat tak, aby nedošlo k ohrožení soustavy. Koordinace je potřebná i ve společném plánování rozvoje a údržby sítí na úrovni celého regionu střední Evropy apod.

Jak se díváte na ten masivní rozvoj OZE v Evropě?
Nám, jako provozovateli přenosové soustavy, nepřísluší komentovat smyslupl­nost větrné energetiky a masivní rozvoj OZE. Je to politické a samozřejmě i ekono­mické rozhodnutí. V určité fázi technolo­gického rozvoje se podporovaly z úrovně státu prakticky všechny technologie (uhlí, velká voda, jádro). Jde o to, aby podpora byla součástí vývojové fáze a nikoliv trva­lou charakteristikou, a současně je třeba zajistit i podporu rozvoje sítí a řídicích sy­stémů, které umožní OZE s jejich specific­kými vlastnostmi do energetické struktury integrovat. Uzpůsobit tomu přenosovou soustavu technicky lze. Problém vidím jinde. Doba výstavby jaderné nebo klasic­ké elektrárny je skoro stejná jako doba, kterou potřebujeme na rozvoj soustavy. Výstavba větrných parků je ale daleko rychlejší, nestíháme jí přenosovou sousta­vu uzpůsobit. Mrzí mě, že toto není v rámci rozvoje OZE bráno v potaz a ne­jsou provázány zejména schvalovací pro­cesy těchto zdrojů se schvalovacími pro­cesy nových sítí.
V současné době například probíhá výstavba nového bloku na hnědé uhlí v Ledvicích a smlouva o souvisejícím po­sílení a rozvoji soustavy je dávno pode­psána, nebude proto snad zásadní prob­lém, i když komplikace ve schvalovacích procesech jsou samozřejmě i zde. Plán na rozvoj soustavy a sítí prostě musí jít ruku v ruce s plánem výstavby nového zdroje, jinak se můžeme dostat do velkých prob­lémů. Když k tomu připočtu stále proble­matičtější a zdlouhavá jednání o výku­pech pozemků, pak může být situace vážná. V Německu například nová legisla­tiva stanovuje, že v těchto případech ne­existuje odvolání. Tím zamezí léta se vle­koucím nekonečným odvolacím řízením. U nás je to rok od roku horší, situace se vyhrocuje.

Publikace v oboru energetiky, strojírenství a stavebnictví k prodeji
 

Související články


NEJčtenější souvisejicí články (v posledních 30-ti dnech)

Rozvodna Karlín: nová energie pro PrahuRozvodna Karlín: nová energie pro Prahu (767x)
Pražská čtvrť Karlín roste jako z vody. Což je vlastně pravda, protože ničivá povodeň, která se přes něj převalila v roc...
„Bez zapojení tepláren bude decentralizace energetiky spojena s obrovskými investicemi do distribučních soustav a bude velmi drahá,“„Bez zapojení tepláren bude decentralizace energetiky spojena s obrovskými investicemi do distribučních soustav a bude velmi drahá,“ (741x)
uvedl v rozhovoru pro časopis All for Power Mirek Topolánek, předseda výkonné rady Teplárenského sdružení ČR....
„Největší výzvou je udržet si bezpečnost i stabilitu sítě a přidat k nim flexibilitu,“„Největší výzvou je udržet si bezpečnost i stabilitu sítě a přidat k nim flexibilitu,“ (286x)
říká v rozhovoru pro All for Power Martin Zmelík, generální ředitel ČEZ Distribuce. Celé odvětví prochází v rámci EU prv...