Nacházíte se:  Úvod    Elektrárny    Jaderné    „Transformace energetiky v Evropě je zásadní. Odpovídat tomu budou novely některých energetických zákonů,“

„Transformace energetiky v Evropě je zásadní. Odpovídat tomu budou novely některých energetických zákonů,“

Publikováno: 7.12.2017
Rubrika: Jaderné

uvedla v rozhovoru pro časopis All for Power Ing. Lenka Kovačovská, Ph.D, náměstkyně pro energetiku ministra průmyslu a obchodu ČR.

Podle EurActory40 jste nejvlivnější osobou české energetiky. Za Vámi skončili například pánové Beneš, Křetínský… Jak tuto svou pozici využíváte ve prospěch české energetiky?
Nepřipadám si být nejvlivnější, ale potěšilo mě to. Vnímám svou největší roli v tom, že MPO se stává jakýmsi mostem mezi tradiční a novou energetikou, která je nám tady někdy příliš překotně implementována z Bruselu. Lidé, kteří tento žebříček sestavovali, zřejmě zaregistrovali velkou porci práce a aktivit, v rámci kterých se snažím hájit pozici a postavení České republiky na mezinárodní půdě. Myslím si, že naše pozice v Bruselu je silnější, než bývala, že se nám podařilo prosadit více. Oproti státům obdobné velikosti jsme pro Evropskou komisi respektovanější partner a klíčovou zemí. Jsme prostě více slyšet a vidět.

Rozsah naší práce bude zřetelnější příští rok, kdy předložíme nové vládě ke schválení novelu Energetického zákona, novelu Zákona o podporovaných zdrojích, novelu Zákona o hospodaření s energií a další. Věřím, že jsem svého vlivu využila především k tomu, že se ti, kteří k tomu všemu mají a měli co říci, sešli u jednoho stolu a podařilo se nám posunout tyto záležitosti řízenou diskuzí směrem k budoucnosti. Ty transformační změny jsou obrovské a novely uvedených zákonů považuji za zásadní.

Myslíte si, že do budoucna bude růst v energetice role jednotlivých států nebo naopak?
Sledujeme masivní rozvoj elektromobility, energetika se transformuje a odklání od stabilních velkých zdrojů ke složitěji řiditelným OZE, od centrální k decentrální energetice… Jednotlivé státy nejsou, myslím, schopny samostatně problémy řešit a určitě bude potřeba určité přeshraniční spolupráce. Tady to chápu a jsem pro. Na druhou stranu jednotlivé státy z různých důvodů nevěří Bruselu a chystají svá vlastní opatření na národní úrovni. Společný trh se křiví. Na povrch vyvstávají různé kapacitní mechanismy, strategické reservy nebo nabídkové zóny, například v Německu. Opatření těch silnějších států bohužel bude na škodu těch malých států, včetně Česka.

Nelíbí se mi plíživé přesouvání rozhodování v technických věcech, třeba v oblasti řízení a provozu přenosových soustav a distribučních sítí, na úroveň bruselských institucí. Rozhodnutí centrálních evropských technických expertů, tak jak je to navrženo, nebude možné vetovat. Na první pohled technické otázky nutně budou mít strategické a politické konsekvence.

Na některém fóru jste se zmínila o tom, že se Vám na „zimním balíčku“ nelíbí existence tzv. kapacitních mechanismů. Proč?
Nejsem nadšená z aktuálního nebo plánovaného přenastavení konfigurace podpůrných služeb, stejně tak z kapacitních mechanismů. Myslím si, že nebudou respektovat suverenitu národních států v energetickém mixu, ale postupně salámovou metodou bude docházet ke zvýhodňování určitých zdrojů před jinými a omezují tak vlastní rozhodování jednotlivých států. Žlutou kartu proti nejnovějším návrhům Evropské komise na tzv. ROCs jsme nedali pouze my, ale dokonce i obě německé komory parlamentu. Podle nás byl jednoznačně porušen princip proporcionality a subsidiarity a Komise musí svůj ambiciózní návrh přehodnotit. Ale opět se obávám, že pomocí různých kodexů a technických úprav se mohou tyto návrhy časem vrátit. Je potřeba, abychom byli stále obezřetní.

Byla bych pro takové kapacitní mechanismy, které nebudou diskriminační s ohledem na všechny čisté zdroje, aby byly stabilní a aby vytvářely rovné podmínky pro všechny členské státy EU. Bohužel diskuze se ale nyní stáčí k tomu, jaká vlastně bude preferovaná forma kapacitních mechanismů. Některé státy, jako například Polsko nebo Německo si pravidla upravují podle svého. Vše směřuje ku prospěchu strategických rezerv, které stojí formálně mimo trh a prakticky pro ně neplatí pravidlo nediskriminačního přístupu pro firmy napříč celou EU, tj. je možné zavádět národní protekcionismus legitimizovaný z Bruselu. Zároveň technicko-ekonomické podmínky splní pouze plynové elektrárny. Jadernou elektrárnu v systému takové strategické reservy prostě nemůžete provozovat a už vůbec ne stavět. No a za pár let systém strategické reservy formálně zrušíte a zdroje v ní pustíte do trhu, ale to už bude konec jaderné energetiky v Evropě.

Paroplynová elektrárna se zdá být řešením všeho…
Vypadá to tak… Kdo si postaví plynovku, tak bude mít zdroj s výkonem, který bude nejvíce vyhovovat prosazené legislativě. Zase se tím křiví trh. Pak vyvstává na povrch opět otázka strategické bezpečnosti státu. Pro mě je nepředstavitelné být závislý na jednom potrubí s plynem, který by k nám proudil z geopoliticky nestabilních zemí nebo by přes ně procházel.

Co kdybychom prostě veškerou elektrickou energii dováželi, nebylo by to lepší?
Jako liberálně založený člověk bych měla být samozřejmě plně „protržní“, ale jako energetik říkám jednoznačné NE! Energie nejsou běžnou obchodní komoditou, je to otázka národní bezpečnosti a konkurenceschopnosti. Pouze státy, které mají dostatek své elektrické energie, jsou svobodné. Navíc si myslím, že se blíží doba, kdy budeme muset dovážet a bohužel nebude odkud.

Jsme obklopeni silnými průmyslovými a bohatými státy. Až dojde k opravdové krizi nebo nějakému problému, nechci samozřejmě malovat čerta na zeď, nebude se rozhodovat na základě liberalizovaného trhu. Prostě nastoupí tvrdá národní opatření. Nedovedu si představit člověka zodpovědného za energetiku, který by se spoléhal na dovoz.

Jak to myslíte, že se nebude rozhodovat na základě liberálního trhu?
Evropa pomalu ale jistě směruje i k systému oceňování dodávek elektřiny pomocí tzv. Value of lost load, čili v případě, že je na trhu problém nebo nějaká energetická krize, pak se poptávka uspokojuje podle důležitosti regionu, resp. podle toho, kolik dotyčný region je ochoten-schopen zaplatit. A Němci budou vždy bohatší než my. Oni za svůj komfort a bezpečnost svých obyvatel budou schopni zaplatit více než chudší státy. Prakticky by tak vysáli elektřinu ze zbytku Evropy.

Kdy začneme elektřinu dovážet?
Vyrovnanou energetickou bilanci očekávám někdy v letech 2023 až 2025, po postupném útlumu uhelné energetiky. A kdy bychom začali elektřinu dovážet? Záleží, jak se bude rozvíjet elektromobilita, jak se nám bude dařit prosazovat energetické úspory, jak se bude rozvíjet hospodářský růst… Pokud bychom byli schopni nahradit staré jaderné bloky za nové, pak věřím ve vyrovnanou bilanci i v budoucnu. Pokud nikoliv, začneme být dovozci. Naše OZE odstavované zdroje plně nenahradí.

Je proto potřeba investovat a udržet provoz Dukovan alespoň do roku 2035-2037. Státy, které budou mít dostatek levné a spolehlivé elektrické energie, budou konkurenceschopné. Kvalitní dodávky elektrické energie budou důležité i ve vztahu k robotizaci a Průmyslu 4.0. Pro ten budeme potřebovat levnou a spolehlivou elektřinu. Již nyní sledujeme, že i díky robotizaci průmyslu se vrací výroba z Asie zpět do Evropy, případně Ameriky.

Potkali jsme se na jaderném fóru Atomexpo v Moskvě. Vypadá to, že celý svět se zbláznil do jádra a Evropa a USA se na jadernou energetiku dívají s despektem…
Svět bohatne a roste poptávka po elektrické energii. Když již svět přijal a převzal závazky k dekarbonizaci, pak mnohé rozvíjející se státy to pochopily trochu jinak. Nejdou zatím cestou maximálního zvyšování energetické účinnosti, ale cestou zvyšování podílu OZE a samozřejmě jdou i do čistého zdroje – jádra.

Nepříznivý dopad na jadernou energetiku v Evropě bude mít odchod Velké Británie z Evropské unie. V Britech jsme měli spojence v oblastech suverenity a zdravého rozumu. Hlasy se nyní přerozdělí, bohužel na úkor malých a slabších států Evropy a diskuze o jaderné energetice budou zase o něco složitější.

ČEZ vytvořil Jadernou divizi, máme vládního zmocněnce, veřejnost je jádru nakloněna, pár firem, které dodávají do jádra, nám zůstalo. Vypadá to, že stačí vyřešit jen financování…
Mimochodem, z podpory OZE za čtyři roky (a porovnejme si, jaký podíl výroby elektrické energie v Česku máme OZE) bychom si mohli postavit nový výkonný a stabilní zdroj. Ta disproporce investic a vyrobené elektřiny je značná. Tato vláda by měla být silná a měla by začít co nejdříve pracovat. Protijaderné státy budou dělat vše proto, aby nové jaderné zdroje znevýhodnily či dokonce jejich výstavbu znemožnily.

Firmy z oboru energetického strojírenství se potýkají s problémy. Myslíte si, že vydrží třeba dalších 10 let, kdy by mohly začít dodávat pro české jaderné bloky?
Tradiční strojírenské firmy mají několik možností. Musí být aktivní v zahraničí a získávat zakázky zatím tam. MPO jim k tomu vytváří solidní prostředí. Těch podnikatelských misí do států, kde máme stále dobré renomé, je velká spousta a úspěchy se myslím dostavují. Chce to prostě vydržet, případně otevřít své výrobní kapacity i pro jiné segmenty trhu, zahájit výrobu komponentů třeba pro jiné sektory.

Pak, když se rozhodne o dostavbě bloků u nás, pak bude trvat dlouhou dobu, než firmy začnou fyzicky dodávat. To ano. Na druhou stranu budou mít čas si doplnit své kompetence, ať již z hlediska výrobních kapacit, lidí či z hlediska nové legislativy. Prostě se budou muset dostat na úroveň, která bude vyžadována.

Hovoříte o tom, že je potřeba se dívat do ciziny. Ale bez exportního financování to nepůjde…
Máte pravdu, že se staví především ve státech, které nepatří k nejbohatším, a proto je jednou z klíčových rolí exportní podpora financování. Výjimkou je bohatá Saudská Arábie. Odpověď na to, jak je naše ČEB v tomto směru nastavená musíte hledat jinde.

Kde vidíte možnosti pro tradiční strojírenské firmy, které působily v jaderné energetice?
Prostor pro české firmy, působící v oblasti jaderné energetiky, vidím nejen v oblasti miliardových byznysů v oblasti odstavování a likvidace jaderných elektráren v Německu, ale v modulárních jaderných reaktorech. V USA se chystá zprovoznění prvního takového již v roce 2025. Velká Británie zvažuje, že dekarbonizace teplárenství by mohla být postavena na náhradě za malé jaderné reaktory. Malé zdroje jsou relativně méně kapitálové náročné, prvky pasivní bezpečnosti jsou na vysoké úrovni, lze je skládat do sérií… Myslím, že toto by mohlo být průchozí i na půdě Evropské unie.

Rozumíte například nedávnému rozhodnutí parlamentu České republiky, kdy byly potvrzeny sankce proti Rusku a tudíž nemožnost dodávat pro jadernou elektrárnu v Íránu?
Nepřísluší mi komentovat rozhodnutí představitelů našeho státu, a v případě Lex Búšehr již vůbec ne. Írán je zemí neskutečných energetických příležitostí, jde o vzdělaný národ i po technické stránce. Jejich očekávaný roční nárůst elektrické energie je někde na úrovni 5 až 7 tisíc MW. Řada jejich stávajících zdrojů je zastaralá, vážně se zabývají problematikou energetického využití odpadů… Měli bychom se ale rozhodnout rychle, protože mnohé vyspělé státy jsou v tomto směru dále a dodávky do různých sektorů již probíhají, sankce nesankce.

Pojďme ještě krátce k uhlí. Elektrárny a teplárny jsou ekologizovány, výrobci kotlů pro rodinné domy nabízejí plně ekologické kotle na uhlí… Proč je tedy uhlí nepřítel číslo 1?
95 % lidí, které potkávám na různých energetických fórech, je přesvědčeno, že vliv spalování uhlí na změnu klimatu je prostě zřejmý a negativní. Evropská unie dělá vše pro to, aby se uhlí přestalo spalovat, a rovněž zakazuje podporu exportu čistých uhelných podkritických technologií. Na čisté technologie sází USA a změnu pociťujeme i v případě Číny, ale je to postupnější trend. Trochu osamocené v tomto směru je Polsko, které zavádí národní opatření, novou podobu kapacitního mechanismu v takovém směru, že by bylo možné uhelné technologie i do budoucna využívat a rozvíjet. V případě dodávek ultrasuperkritických uhelných zdrojů by šance byla, ale je otázkou, které státy by na takové zdroje měly finance a zda jej ve stejné kvalitě, ale levněji třeba již vyrobí čínské nebo indické firmy.

Z diskuzí odborníků na energetiku na různých fórech vyplývá, že pokud o dostavbě nových bloků nerozhodne nová vláda, pak už bude pozdě. Souhlasíte s tímto názorem?
Každá ze stran, které se dostaly do parlamentu, tak ve svém programu jadernou energetiku podporuje, jsou umírněné k podpoře OZE, mají v programu snahy o racionální energetickou účinnost. Stálý výbor pro jadernou energetiku soustavně pracuje tak, aby nadcházející vláda mohla rozhodnout o strategických jaderných otázkách. Věřím v novou silnou vládu. Věřím ve vládu odvážných žen a mužů, kteří rozhodnout tak, že vláda za 20 až 30 let bude jejich činy hodnotit pozitivně.

Na závěr trochu konspirativní otázka… Němci budou díky přechodu na nové technologie a zdroje elektřiny a tepla opět vepředu oproti všem ostatním...
Ano a předpokládám, že v tomto všem vidí i exportní potenciál pro své firmy v dalších letech, až na jejich systém najedou další evropské státy. Prostě již jde a půjde o obrovský byznys.

Jednu z mála pozitivních informací je ta, že se EU se poučila z chyb, kterých jsme byli svědky v rámci rozvoje fotovoltaiky. Drtivá většina technologií, když již jsme se vydali touto cestou, nebyla vyrobena tady u nás, ale v Asii. Nyní řešíme problematiku akumulace, bateriových systémů a podobně. V tomto směru je již nová evropská průmyslová politika moudřejší. Jde o to, aby se maximum nových technologií vyrábělo na území Evropy. Mohli bychom z toho profitovat, jako člen EU, i my.


Lenka Kovačovská
Po osmiletém matematickém gymnáziu v Nitře začala studovat Matematicko-fyzikální fakultu University Karlovy v Praze a následně Fakultu mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické v Praze (FMV VŠE), Obor mezinárodní vztahy a diplomacie (se zaměřením na energetickou bezpečnost), kde získala inženýrský titul (2008). V roce 2013 obhájila na FMV VŠE disertační práci na téma liberalizace trhu s elektřinou a zemním plynem v Evropské unii. V letech 2012-2014 působila jako ředitelka Institutu energetické ekonomie při Národohospodářské fakultě VŠE. V roce 2007 nastoupila do společnosti ČEPS, a.s., kde působila v odboru strategie a podílela se na akvizičních a mezinárodních projektech. Od roku 2013 pracuje na Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR, nejprve jako vedoucí oddělení Analýz a predikcí v energetice (2014) následně jako ředitelka odboru Strategie a mezinárodní spolupráce v energetice (2014-2015). Do funkce náměstkyně ministra byla jmenována 1. prosince 2015 a řídí sekci energetiky.

Publikace v oboru energetiky, strojírenství a stavebnictví k prodeji
 

Fotogalerie
Ing. Lenka Kovačovská, Ph.D.

NEJčtenější souvisejicí články (v posledních 30-ti dnech)

Bulletin Českého jaderného fóra č. 3/2015 je o vyhořelém jaderném palivu (790x)
Bulletin Českého jaderného fóra č. 3/2015  " Výběr lokality pro hlubinné úložiště vyhořelého jaderného paliva a radioakt...
ÚJV Řež, a. s., prohlubuje spolupráci s ENEA (786x)
Jde o významnou mezinárodní spolupráci. ENEA je italskou vládou subvencovaná Národní agentura pro nové technologie, ener...
Aktuální číslo
Aktuální vydání All for Power ke stažení

V elektronické podobě

KE STAŽENÍ KLIKNĚTE ZDE

Firemní zpravodajství
Aktuální video - Stalo se…

... s Karlem Tillingerem ze společnosti Carl Zeiss, spol. s r.o. 

... se Zdeňkem Veitzem (Aceso Praha) o indukčním ohřevu

... s Miroslavem Chmelkou ze společnosti MRM Machinery  

 

Zavřít [x]